Ceny nemovitostí dál rostou, zatímco příjmy domácností s nimi drží krok jen velmi pomalu. Výsledkem je nový trend, který přetváří český realitní trh – mikrobyty. Ještě nedávno šlo o raritu. Dnes se z nich stává běžně nabízený typ bydlení, a to nejen mezi developery, ale i na sekundárním trhu.
Běžný mikrobyt má často okolo 16 metrů čtverečních a připomíná spíše větší hotelový pokoj. Vejde se do něj postel, kuchyňský kout, malý stůl a koupelna – to vše na minimu prostoru. Přesto je o ně zájem. Důvod je jednoduchý: místo plochy rozhoduje celková cenovka.
Podle statistik se průměrná rozloha bytů za posledních deset let snížila o deset metrů čtverečních. Developeři zkrátka reagují na to, co si lidé ještě mohou dovolit koupit.
Změny v poptávce však nesouvisí jen s cenou. Mění se i skladba domácností. Roste počet lidí, kteří žijí sami nebo v páru bez dětí. Navíc stále více mladých lidí odkládá zakládání rodiny a zůstává v malých bytech i po třicítce.
To vše nahrává menším dispozicím. Mikrobyty tak čím dál častěji kupují nejen jednotlivci, ale i investoři, kteří je dál pronajímají. A právě tento segment – samostatní nájemníci, kteří chtějí bydlet sami – roste nejrychleji.
Nejvíce mikrobytů najdeme v Praze. Dává to smysl: vysoké ceny, vysoká poptávka, omezený prostor. Aktuálně tvoří mikrobyty zhruba pět procent nabídky na trhu s byty v hlavním městě. A zájem roste – podle dat se oproti loňsku zvýšil počet zobrazení mikrobytů o více než polovinu.
Výhodou je i jejich rychlá prodejnost. Průměrně se mikrobyty prodají za 57 dní – nejrychleji ze všech velikostních kategorií.
I když se mikrobyty v přepočtu na metr čtvereční prodávají často výrazně dráž než běžné garsonky, investiční výnosy mohou být nadprůměrné. Pokud má jednotka dobrou polohu a je chytře zrekonstruovaná, může nájemní výnos překročit i o 30–40 % výnos běžného malého bytu.
Nájemníci přitom nečekají luxus, ale funkční řešení: skládací nábytek, úložné prostory, efektivní dispozice. Právě kombinace dobré adresy a kvalitního provedení vytváří z mikrobytů atraktivní produkt na trhu s nájemním bydlením.
Výstavba mikrobytů se už neomezuje jen na developerské projekty. Čím dál častěji vznikají i přestavbami nevyužitých kanceláří nebo hotelových objektů. Tento trend podporují i hypoteční banky, které s tímto typem nemovitosti už počítají.
Aby developeři obešli minimální plošné limity pro byty, část projektů oficiálně označují jako ateliéry nebo nebytové jednotky. Ve skutečnosti ale plní funkci běžného bydlení.
Závěr: Mikrobyty nejsou nouzovým řešením. Pro část trhu jsou dnes preferovanou volbou.
Pro mnoho lidí už není rozhodující počet místností, ale dostupnost, lokalita a soukromí. A právě v tom mikrobyty často vyhrávají – ať už jde o startovací bydlení, investici nebo nový způsob, jak žít v centru města bez milionových nákladů.
